CAMILLE

Dáma s kaméliemi (v Evropě uváděno různě jako Violette, Roman de Marguerite Gautier ap.) byla prví zvuková americká adaptace románu Alexandra Dumase ml. Němých verzí bylo nespočet, nejvýraznější asi s Allou Nazimovou, překrásně výtvarně řešená verze z roku 1921 a pak v roce 1926 (ještě němá) verze s Normou Talmadge.

George Cukor byl svým založením precizní a velmi výpravný režisér, jeden z nejvýraznějších režisérů své generace. Za Camille sice nezískal sice žádnou americkou cenu, jde ale bezpochyby o jeden z jeho nejlepších filmů (srovnání s pozdějšími filmy, jako byla My Fair lady, není dost dobře možné )

Garbo dostala za hereckého partnera Roberta Taylora, kterého tato role vymrštila mezi hlavní herce studia MGM v následujících letech. Taylor byl o pouhých 6 let mladší než Garbo, nicméně působí dokonale chlapeckým a upřímným dojmem, a byl podle mého názoru jedním z jejích nejvěrohodnějších filmových partnerů. Možná proto, že většina "fatálních" mužů , kteří působili úchvatně vedle Joan Crawfordové nebo Marion Daviesové vedle Garbo ztráceli na síle a výsledek byl většinou trapný. Zatímco u mladého a hravého Taylora se dalo uvěřit tomu, že by se s jím Garbo mohla minimálně dobře bavit. Stejný dojem divák měl ve filmu The Kiss (Polibek) z roku 1929, kdy byla Garbo vedle Lew Ayrse, vedle nějž sice měla dominanci podle scénáře, ale herecky si byli vyrovnaní.

V Camille se také projevila perfektní práce návrháře Gilberta Adriana, který byl stálým členem štábu podobně jako kameraman William Daniels a podílel se téměř na všech filmech. Dalo by se říci, že kostýmy a kamera, které byly konstantní, udělaly z Garbo to, čím byla.

V Camille je sice jednoduchý, ale překrásně provedený přechod od světlých šatů v době blahobytu, až po tmavé před smrtí..Není sice dosaženo takové rafinovanosti, kterou dokázal Travis Banton např. v používání krajek, ale snad je důvodem to, že u Garbo bylo vždy lépe obličej odhalovat, než zakrývat. Adrianova práce ve 30. letech měla vrchol sice ve filmu Normy Shearerové Marie Antoinetta (1938), ale v Camille odvedl obdivuhodnou práci.