Královna Kristýna byl film, jehož námět si GG sama vybrala - a volba to byla více než dobrá.Vzhledem k tomu, že v dosahu stejně nebyla jiná herečka, která by mohla aspirovat na roli švédské vladařky, nebylo třeba jakéhokoliv konkurzu.(ten by se stejně Garbo ve 30. letech nijak netýkal, její smlouva zahrnovala položku, že si může určité procento filmů vybírat sama.). V době, kdy americký a evropský trh ohrožoval krach burzy, nebyly takto nákladné projekty zdaleka dobrou investicí - přílišné platy herců z nich dělaly přítěže a hrozilo, že film nezíská tolik peněz, aby se MGM vyplatil. Dalším ohrožením byly změny poměrů na evropských trzích- především v Německu, kde se v roce 1933 dostala k moci strana Adolfa Hitlera NSDAP. Garbo, Dietrichová, Crawfordová, Olivier ad. vydělávaly více v Evropě než v Americe a proto byla možnost zákazu distribuce do některých evropských států doslova komerčním postrachem.
Garbo se ani v Královně Kristýně nevzdala svého "rádcovského stínu", scénáristky Salky Viertelové (tato dáma nebyla nijak úchvatnou literátkou, ale co se týká osobních konekcí v hollywoodských kruzích, měla velké renomé. Mj. ovšem byla také jedinou, kterou Garbo od sebe běham let neodehnala a její jméno díky tomu figurovalo v titulcích mnoha jejích filmů.) Režie se ujal původně divadelní, velmi technický režisér Rouben Mamoulian a roli Antonia, španělského vyslance po mnoha peripetiích získal John Gilbert.
Gilbertova sláva upadala od nástupu zvukového filmu, kdy jako řada herců hlasově neuspěl. V Královně Kristýně byl dabován. I jeho zevnějšek napovídal tomu, že již nebyl byl na vrcholu slávy a podobně jako mnoho dalších to rozháněl alkoholem.Jeho role měla být původně svěřena Lawrenci Olivierovi, ale během kamerových zkoušek z toho sešlo. Problémem byla podle všeho slečna Garbo a její odtažitý vztah v cizím lidem. Tisk psal o tom, že Olivier a Garbo "postrádali chemii" (což zřejmě u jiných jejích filmových partenrů nevadilo...).
Na Královnu Kristýnu dopadl ještě další stín: Cenzurní kodex. Již na premiéru na konci roku 1933 byly některé scény vystříhány. Film je dnes částečně restaurován, ale zřejmě původní subtext v něm nenajdeme. Šlo především o scény, kdy Garbo zcela nepokrytě projevuje náklonnost k ženám - hraběnce Ebbě a služebné v hostinci..I přesto, že snad by to nějaké méně exponované hvězdě prošlo, komise uznala tyto části jako "perverzní".
Ohledně tohoto tématu bylo napsáno již mnoho, v každém případě je ale zarážející, že si Garbo (která tak úzkostlivě tajila své soukromí) sma vybrala filmovou postavu, která je přinejmenším bisexuální...To, co bylo devízou především Dietrichové, pak i Marle Oberonové nebo Tallulah Bankheadové u Garbo zaráželo.
Pravdou je, že snad díky určité androgynosti v projevu je její Kristýna dokonale vyrovnaná - a to jak v rovině osobní, tak i ve své úloze hlavy státu. Bohužel je tento pokus Garbo pozvednout z rolí kurtizán, dramaticky zamilovaných a povětrných "slečen" jediný v její filmografii (pokud vynecháme komediální role). Plánovaný projekt Johanky z Arku, který měla Garbo dělat po roce 1943 nebyl realizován.
0 komentářů:
Okomentovat